V rámci divize Austin - Rover si dovolila  i automobilka MG jednu z futuristických studií. Na frankfurtském autosalonu v roce 1985 byl představen projekt nesoucí název MG EX-E.

Jednalo se o dvoumístný automobil s motorem uloženým vzadu, pohánějící obě nápravy. Design vozidla vznikl v Austin Rover Design studiu v Canley a vyznačoval se nízkým koeficientem odporu vzduch, který byl pouze 0,24.

Karoserie vozidla byla vyrobena z lehké hliníkové slitiny a v místech méně namáhaných z polypropylenových plastů. Stejně tak byl hliníkový i spodek vozidla, samozřejmě s patřičným vyztužením. Celá karoserie pak byla povrchově upravena nanesením vysokolesknoucího plastu !

Zajímavě byla řešená horní část vozidla. Ta byla celá vyrobena z jednoho kusu skla, které je potaženo skloplastem.

Interiér vozidla byl navržen s ohledem na sportovní vzhled projektu, ale i s ohledem na pohodlí posádky. Zajímavým prvkem byl systém VEMS (vehicle environment management systém). Byl to systém, který pomocí senzorů ovládal některé prvky. Pomocí magnetického štítku s identifikačním číslem řidiče nejen otvíral dveře, ale s pomocí palubního počítače například nastavil polohu sedadla a zpětných zrcátek podle zakódovaných poloh pro majitele štítku či byl schopen nastavit topení a větrání. Dalšími „vymoženostmi“ na svou dobu nevídanými byl dešťový senzor, ale i automatické nastavení zpětných zrcátek při jízdě v noci tak, aby odraz světla od auta jedoucího za EX-E neoslňoval posádku, senzor pro hlavní světlomety, který nastavoval jejich intenzitu svícení podle toho, jestli je silnice volná, nebo se blíží protijedoucí vozidlo.

Základem palubní desky byl systém RIM (reflex information monitor). Na průhledném displeji se objevovaly základní informace jako rychlost, otáčky motoru, stav paliva atd, ale při přepnutí mohl sloužit i jako navigace, nebo dokonce byl schopen zobrazovat  určité informace o provozu.

Pohon prototypu obstarával 24 ventilový šestiválec o obsahu 3000 ccm uložený podélně před zadní nápravou , disponující výkonem 184 kW. Projektovaná rychlost (stroj nikdy nebyl zkoušen na výkonností parametry) byla 275 km/h a zrychlení na stovku za necelých 5 vteřin.

Stroj měl k dispozici permanentní pohon všech kol, přenos hnací síly obstarávala pětistupňová rychlostní převodovka.

Hliníkový podvozek nesl na lichoběžníkových ramenech nezávisle uložená kola, u kterých se elektronicky nastavovala tvrdost odpružení. Všechna kola disponovala ventilovanými brzdovými kotouči s antiblokovým systémem.

Přestože je jednalo o jedinou studii v dějinách firmy MG, byl to rozhodně automobil, který ve své době budil zaslouženou pozornost a o kterém lze bez nadsázky říci, že i dnes by patřil mezi to nej, co automobilový průmysl nabízí.

Tento článek vznikl za laskavého přispění pana Štefana Nagyho z Košic.